Blekoška, Blekota, Mekota… Moje první border kolie.
Začátky s Blekoškou nebyly jednoduché. Někteří, když nás viděli, nevěřili, že vůbec kdy vystartujeme na závodech a doběhneme parkur. Blekoška, i přes veškerou mojí snahu jí to kazit, všem ukázala, co v ní je a ve 2,5 letech startovala poprvé na MS FCI v agility ve Francii. Bylo to pro nás určitě nejkrásnější MS, výborná atmosféra, nervíčky z prvního startu…
Velmi brzy jsem zjistila, že nikdy nebudu tak rychlá jako ona a v ten okamžik zmizel pocit beznaděje, když mizela v dál a já se jí marně snažila dohnat (zvlášť rovný pevný tunel jí dával neuvěřitelný náskok). Přestala jsem se s ní na parkuru honit a řídila jsem jí víc na dálku. Nic jiného mi ani nezbývalo. A ukázalo se to velmi dobrým řešením. Blekoška byla spokojená – border kolie přece mají v genech „práci na dálku“, těsná spolupráce jim nemusí vyhovovat. To jsem si ale uvědomila mnohem později, až když jsem víc poznala a pochopila toto plemeno.
Díky tomu, že umí spoustu věcí na dálku a já nemusím být všude s ní, mohu si nabíhat do míst a pozic, která jsou pro další vedení psa na parkuru nejvhodnější. Pro Blekošku je toto vedení ideální, těsné vedení nemá ráda a má-li pocit, že se na ní moc „lepím“, štěká na mě a moc se nesoustředí.
Snažila jsem se jí vše učit tak, abych nemusela dávat příliš mnoho povelů. Při rozlišování překážek pak dám jeden povel (ale VČAS) a mám jistotu, že se „nesplete“. Díky tomu nemusím na parkuru hodně věcí vůbec řešit. Pokud není třeba měnit směr a má překážky, které se jdou, před sebou, nemusím říkat nic. Povel pro změnu směru je „Blackii“ a vždy zatočí na tu stranu, kde jsem, nebo kam se otáčím. Nepoužívám tedy směrové povely.
Při povelech tělem používám celé tělo, nikoliv pouze ramena. Pokud celé tělo zatočí (což je většinou stejně potřeba, protože i já musím běžet směrem, kterým běží pes), zatáčí pes rychleji, navíc i já zůstávám pořád v pohybu a nezastavím se, takže se nedostanu za Blackii.
Pro každou překážku mám jiný povel – skrz, tunel, hop, hóp (dálka), kruh, slalom, houpačka.
Velká výhoda Blekošky je, že může vše opakovat hodněkrát, nejde do útlumu, místo toho mi nadává, že jí to kazím a znovu a znovu jde sekvenci se stejnou chutí.
Velký problém byly zóny, které máme zastavované. Blekoška se mě na závodech dlouho snažila přesvědčit, že je to velká ztráta času. Dnes už je velká, poslušná holka a zóny jsou v pohodě.
Díky Blackii mám jedno poučení do budoucna pro všechny další pejsky – Blackie začala skákat nízké překážky a celou závodní kariéru máme problémy se shazováním překážek. I přes spoustu skokových cvičení je její skok poněkud plošší a někdy se zapomene a pustí do skočky nohy.
Dnes již tolik netrénujeme. Spíš jen kondičně. Házíme aportky, chodíme na procházky, tancujeme a občas zaběhneme nějakou sekvenci. Blekoška má za sebou náročnou sportovní kariéru, navíc i 2 početné vrhy štěňátek a tak ji chci šetřit.
